Zase BURČÁK
Rok s rokem se sešel, tak jak říkají vinaři, Jaro, Léto, Burčák, Zima, a opět se blíží doba Burčáků. Období, na které se ti, co s vínem dělají, těší, a následně klnou.
Těch radostí je několik. Mezi první patří, že byla úroda, vegetační rok se povedl, a samozřejmě, rychlé peníze. Vždyť technologie sklepa a samotný vinohrad vyžadují, krom lidské práce, investice po celý rok, a nikdo je vinaři nedá. Musí vydělat, a hlavně rozpočítat, co vlastně musí, co potřebuje, a co si ještě může dovolit. Víno se rodí jednou do roka, a jednou do roka se prodává. Výhoda piva, každý týden uvařím várku dle předpokládané spotřeby. A burčákem to začíná. Je 15. srpna, můžeme začít. Není-li na naší vinici vhodné hrozno, musíme koupit na jihu, za hranicemi. Pak budeme onen kvas označovat částečně zkvašený hroznový mošt, neboť starého výrazu burčák se ujal zákon, a je synonymem pro kvasící mošt z hroznů domácí produkce. Burčí, neboli kvasí jakékoli ovoce, i chlebové kůrky a rýže. Bez kvašení by nebylo ani piva, prostě vše, co obsahuje cukry a škroby, obilí jako brambory. A kolem burčáku jsou veselé i zajímavé příhody. Přijede vinař až z Hodonína do Klatov, pozdravíme se, a jdeme k zadním dveřím jeho dodávky. Tam na nárazníku sedí třicet, možná padesát vos. „To si vezeš vosy až tam od Vás?“ Nic vtipnějšího Vás v ten okamžik nenapadne. „Ty, já nevím, ale pokaždé, když zastavím, a přijdu sem, tak tu sedí a čekají, až otevřu.“ Inu, je někdy problém burčák složit, protože ho vosy brání jako svůj, a je jedno odkud jsou. Hodně stálého vysvětlování, a hlavně nepochopení je kolem samotného burčáku. Na otázku, „máte burčák?“ odpovídáte ano, a zákaznice Vám odpoví, tak já si zítra přijdu, a má důvod proč ne dnes. Druhý den fakticky přijde, a diví se, že burčák není. Nebo, „máte burčák?“, odpovídáte „ještě ne, bude tak večer“, poctivě, z praxe odpovídáte. Na otázku „a co je tohle?“ zase po pravdě odpovíte „hroznový mošt“. A neustále vysvětlujete. Nejjednodušší a zároveň nejpochopitelnější je vysvětlivka podobenstvím k člověku. Alespoň jsem si to do loňského září myslel. A byl jsem přesvědčen, že hlavně ženy to pochopí. Jak dlouho je člověk novorozencem? Ani ne půl hodiny, poté se stává kojencem, následně třeba batoletem atd., jako víno. Vylisované hrozny – mošt, to je asi 48 hodin. Od početí po porod. A teď nastává okamžik, kdy se narodí víno, toho křiku, přetékajících nádob a bouchajících zátek, jako každý novorozenec křičí, jsem tady. Ale pak nastává období pravidelného kojení, nočních pláčů, křiku, přebalování, únavná práce, než se začne usmívat, batolit a žvatlat. Z burčáku se po chvíli stává řezák, něco tak nepříjemného prý bude dobré, ne-li vynikající víno, stejně tak člověk, jak chcete přesně určit, že z toho tříměsíčního uřvaného, páchnoucího a únavného uzlíčku bude MUDr. či kosmonaut? Loni v září přišla paní, byl čtvrtek, po závozu, a koupila si burčák. Dostala k tomu všechny vysvětlivky, večer to bude, jó, až zítra?, dejte ho do ledničky, zpomalí se, a zítra odpoledne s kamarádkou ano, ale nejpozději zítra spotřebovat. Za týden, opět ve čtvrtek, přišla, a s bandurskou, a v lahvi zbytek něčeho ono to i divně vypadá, jako by to někdo už pozřel a vypudil. A na mně. „co jste mi to prodal, já včera vyndala zbytek z ledničky, a takhle to vypadá“. Inu, položil jsem otázky, „když jste kupovala, říkal jsem Vám, kdy bude burčet? A pamatuji se, že jsem říkal, když na sobotu, tak do ledničky, že zpomalí, ale určitě do druhého dne spotřebovat, pak je to řezák?“ Opět znělo souhlasné ano. „A říkal jsem Vám příměr o novorozeněti?“ Asi po vteřinové pauze zaznělo, „a stejně jste mně měl upozornit, a od teď Vás už nebudu doporučovat“. A byla pryč. Ostatní zákazníci včetně mé manželky, která mne určitě dobře zná, na mně hleděli, „a to jste si nechal líbit?“ „Nevím co, ta paní slovem nelhala“, odpověděl jsem, „pouze si vybrala špatnou roli, nebo jste neslyšeli její ano, ano, ano?“ Bohužel, u burčáku můžete do Alelujá vysvětlovat, stejně se to neustále opakuje. Těch vybuchlých lahví v kufru auta, vymalovaných kuchyní, otevřených ledniček, ani přísloví nemají smysl, např.: lidi čekají na burčák ne burčák na lidi, nebo vyjádření, „nezlobte se, ale archivní burčák není pojem ze zákona, a jiné „výmluvy“. Prostě období burčáků má svoje pro a proti. Konečně je to tady, dobře to dopadlo, je co sklízet, i burčák je, a zároveň vosy v obchodě, nutnost odděleného prodeje, volně poletujícími kvasinkami se kazí víno, co neprodáte, druhý den přijde vylít, udivený, dokonce uražený zákazník, který se druhý den diví, že včera ano a dneska ne, už aby to začalo.